Vládci Českých zemí od Přemyslovců po Jagellonce

Bořivoj I. 

  • (kolem 870 – 888/9)
  •  
  • žČeský stát se zformoval právě v období, kdy Bořivoj I. Vládl - položil jeho základy. Narodil se asi roku 852.  Je to první historicky potvrzený český kníže a první známý člen dynastie, která odvozuje svůj původ od Přemysla Oráče. Roku 872  bojoval s Franky. Jeho ženou byla Ludmila, dcera Slavibora (vládce Srbů ve V. Německu) , mezi roky 880 – 884 se nechal na Moravě, společně se svou ženou, pokřtít. Oba se zasloužili  významně o šíření křesťanství na českém území. Nechal na Levém Hradci vystavět kostel sv. Klimenta. Bořivoj také slíbil poslušnost Svatoplukovi. To se nelíbilo českým pánům a nejspíš z tohoto důvodu se přemístil z Levého Hradce na nynější Pražský hrad. Nechal zde postavil kostel Panny Marie.  Od té doby je Praha střediskem politického řízení státu. 
  Spytihněv I.
  • (894 – 915)
  • žSpytihněv se narodil kolem roku 875. Byl to první syn knížete Bořivoje I. V době smrti svého otce ještě nebyl dospělý, takže Čechy byly krátce pod vládou Velkomoravské  říše. Po smrti Svatopluka se chtěl co nejdříve zbavit závislosti na Moravě, a proto se stal vazalem východofranského vládce Arnulfa. Snažil  se, aby se české země přiblížily kulturou i politikou k latinskému západu. Chtěl se také zbavit vlivu Byzance a staroslověnské kultury na Čechy. 
    Vratislav I., Drahomíra, Ludmila 
  • ž(915 – 921)
  • žByl to bratr knížete Spytihněva I.
  • žNarodil se asi roku 888. Na Pražském hradě nechal postavit kostel sv. Jiří . Bohužel předčasně zemřel. Nechal po sobě dva nezletilé syny , Václava a Boleslava. O moc v zemi se dělily Drahomíra, jejich matka a Ludmila, babička Václava a Boleslava. Ludmilu pak nechala Drahomíra zavraždit. Byla uškrcena závojem a později  byla prohlášena za svatou. Její tělo nechal Václav, poté co se stal knížetem, převézt do Prahy.  Bylo prý neporušené. 
    Václav
  • ž(922/5 – 929 nebo 935)
  • žVáclav se narodil asi roku 907 a byl i, jako jedním z mála, velmi vzdělaným panovníkem. Učil ho kněz Pavel, důvěrník Ludmily. Díky němu byl Václav silně věřící. Když se chopil vlády, nechal svou matku vyhnat na čas z Prahy, aby uklidnil české pány. Sousední Sasko se začalo stávat nejsilnějším státem v Německu, proto se saským vládcem Jindřichem I. Ptáčníkem uzavřel mír. Musel mu ale za něj platit. Nechal také postavit kostel sv. Víta, který byl ve 14. st. přeměněn v gotickou katedrálu.  Jednání  Václava se nelíbilo českým pánům, a proto se začalo chystat spiknutí, v jeho čele byl Boleslav. Ten si bratra pozval na své hradiště ve Staré Boleslavi, kde také Václava 28. 9. 929/935 zavraždil. Za tři roky bylo jeho tělo převezeno do kostela sv. Víta. Václav byl po své smrti lidmi uctíván jako mučedník a později se stal i svatým. Byl považován za patrona české země. 
    Boleslav I. Ukrutný, Boleslav II.  
  • ž(929/35 - 972;972 – 999)
  • žBoleslav I. se narodil asi roku 910. Po vraždě bratra Václava se stal knížetem. Zavraždil ho kvůli své touze po moci. Pak zahájil ozbrojený konflikt se Saskem, ale nakonec se císaři Otovi I. podvolil (950). 10.  8. 955 se zúčastnil bitvy na řece Lechu s Maďary. Jeho dcera Dobrava se provdala za polského panovníka Piastovce Měška,  dcera Mlada založila u kostela sv. Jiří první klášter u nás (benediktinský). Dobyl Moravu, Slezsko, část Slovenska a Polska. Dobýváním získal i mnoho otroků. Nechal razit denáry. Budoval  hradskou soustavu  (soustava opevněných  hradů).
  • ž Narodil se roku 929/35, byl synem Boleslava II., jeho přízvisko bylo Pobožný. Roku 973 bylo zřízeno pražské biskupství. V září 995 dokončil sjednocení českého území pod přemyslovskou vládou. V den výročí smrti sv. Václava zaútočil s vojskem na Libici, sídlo Slavníkovců. Jeden z přeživších byl i sv. Vojtěch. Kvůli sporům v rodě a sílícímu Polsku a Uhersku ztrácel ke konci vlády rozsáhlá území. 
    Boleslav III., Vladivoj, Boleslav Chrabrý
  • ž(999 – 1002, 1003;1002 – 03;1003 – 04)
  • žBoleslav III. se narodil roku 966, jeho přízvisko bylo Ryšavý. V obavě o trůn vykastroval bratra Jaromíra. Bratr Oldřich utekl před chystaným atentátem jen tak tak. Poté i s matkou odjeli bratři do Bavorska. Proti Boleslavovi bylo roku 1002 povstání v čele s Vršovci, utekl proto do Německa. Od roku 1002 – 03 vládl v  Čechách člověk Boleslava Chrabrého, Vladivoj. Ten si nechal udělit Čechy jako léno od německého krále Jindřicha II. Kníže brzo zemřel. Po něm usedl na chvíli na trůn i Jaromír, bratr Boleslava III. Ten se pak vrátil do země jako exponent Boleslava Chrabrého a nechal vyvraždit Vršovce. Boleslav Chrabrý pak Boleslava zbavil vlády, protože jeho vládnutí už bylo neúnosné, oslepil ho a uvěznil. Boleslav Chrabrý (966/7 – 1025), polský král a syn Dobravy, se pak ujal vlády. Už předtím získal pro Polsko Moravu a Slezsko. Pak ale odmítl Jindřichovi II. přijmout od něj Čechy jako léno. Němec se urazil a postavil se do čela vojska, které mělo nastolit vládu Oldřicha a Jaromíra v Čechách. 
    Jaromír a Oldřich
  • (1003, 04 – 012, 033 – 034;012 – 33, 34)
  • žOba byli bratři. Jaromír vládl nedlouho. Roku 1003 a 1004 dostal český stát jako léno od Jindřicha II. Roku 1012 byl svržen, tento nápad byl jeho bratra. Oldřich se narodil roku 975. Od Oldřicha známe jeden příběh. Jednoho dne potkal ženu, která prala ve vodě prádlo, jmenovala se Božena. I když byli oba dva zadaní, zamilovali se a Oldřich ji unesl na své sídlo. Po smrti knížecí ženy se vzali a měli syna Břetislava. Tomu pak svěřil otec do správy Moravu, kterou opět získal. Pokal se při lovu se sv. Prokopem a založil Sázavský klášter.  Na konci života knížete zbavil Konrád II. Oldřicha vlády a dosadil na trůn Jaromíra. Oldřich se ale vrátil a bratra oslepil. Brzo nato Oldřich při hostině zemřel. Jaromír se pak vzdal nároků na trůn ve prospěch Břetislava. Byl zabit 4. 11. 1035 Vršovci, byla to pomsta. 
  Břetislav I.
  • ž(1034 – 1055)
  • žBřetislav se narodil asi roku 1003 a zemřel 10. 1. 1055. Byl bojovný a odvážný, získal přezdívku český Achilles. Ve své době byl jediný, kdo mohl zajistit rodu chlapce. Břetislav byl nemanželský syn. Nepočítalo se s tím, že by si našel nevěstu odpovídajícího postavení normální cestou. Ženu si obstaral podobně jako jeho otec. Večer se  svými druhy vnikl do kláštera, kde vyrůstala Jitka z bavorského vévodského dvora. Jitku unesl a při útěku přeťal mečem řetěz od hlavní brány. Žena mu porodila pět synů. Roku 1039 vytáhl do Polska a dobyl Hnězdno. Do Čech se vrátil s velkou kořistí a ostatky sv. Vojtěcha. Vydal Břetislavova dekreta (první známý soubor základních zákonů u nás). Jeho činy popudily Jindřicha III., vládce Svaté říše římské a roku 1040 vpadl do Čech, byl poražen v Pošumaví. Další rok byl úspěšnější a Břetislav mu složil slib věrnosti. Kníže pak vpadl do Uher. Vydal seniorátní (stařešinský) řád. Českým knížetem se měl stát nejstarší člen rodu. Zavedl pražskou hřivnu, ražba nových denárů. Vybudoval několik strážních hradů (Břeclav). 
   Spytihněv II., Vratislav II., Konrád I. Brněnský 
  • ž(1055 – 1061;1061- 1092;1092)
  • žSpytihněv se narodil r. 1031, stal knížetem po smrti otce Břetislava I. Jeho bratři dostali údělná knížectví – Vratislav v Olomoucku, Konrád  Ota v Brněnsku a Znojemsku, Jaromír – Gebhart se věnoval náboženství. Nechal vystěhovat Němce z Čech, včetně matky. Zahájil přestavbu  rotundy sv. Víta v románskou baziliku. Vratislav se narodil po r. 1031. Konrád dostal Brněnsko i Znojemsko a Ota Olomoucko. R. 1063 zřídil biskupství v Olomouci. I přes jeho nesouhlas se stal pražským biskupem jeho bratr Jaromír – Gebhart. Kvůli tomu založil novou kapitulu na Vyšehradě, kde sídlil, tím omezil moc biskupa. Vratislav se stal prvním českým panovníkem, který získal královský titul. Udělil mu ho císař Jindřich IV. za vojenskou a politickou pomoc proti německým nepřátelům Římské říše. Pomohl mu také proti papeži Řehoři VII. Titul dostal r. 1085 v Mohuči, korunovace se ale konala 15. 6. 1086. Vznikl v té době Kodex vyšehradský. Konrád vládl necelých osm měsíců. 
    Břetislav II., Bořivoj II. 
  • ž(1092 – 1100;1101 – 1107, 1117 – 1120)
  • žBřetislav byl syn Vratislava II. Hned na začátku své vlády nechal roku 1092 vydat nařízení proti pohanským přežitkům. Vypověděl ze země šamany a čaroděje a nechal pokácet posvátné háje. R. 1097 vyhnal ze Sázavského kláštera mnichy, sloužili tam slovanskou liturgii. O rok později dal zabavit židovský majetek. Dostal varování před chystaným atentátem na jeho osobu, ale nedbal toho. Když se vracel do svého sídla ve Zbečně, byl na něj skutečně spáchán atentát a 22. 12. zemřel. Bořivoj se narodil r. 1064, zemřel 2. 2. 1124, byl to bratr Břetislava II., porušil se tak stařešinský řád. Za bratrova života si nechal Čechy udělit v léno od císaře Jindřicha IV. Proti porušení řádu nikdo nic nenamítal, ale vedlo to k bojům o trůn, sporům v dynastii a zasahování římských panovníků do českých záležitostí. O trůn se začal hlásit kníže Oldřich, ale neúspěšně. Bořivoj se mezitím zapojil do sporu o polský trůn, podporován Svatoplukem. Bořivoj dostal výkupné 10 000 hřiven stříbra a Svatopluk nic. Ten tedy získal r. 1107 na čas trůn. Po jeho smrti se snažil získat Bořivoj trůn, ale císař Jindřich V. tam dosadil Vladislava I. Ten Bořivojovi pak později na tři roky propůjčil knížecí stolec. 
    Svatopluk, Vladislav I. 
  • ž(1107 – 1109;1109 – 1117, 1120 – 1125)
  • žSvatopluk byl syn olomouckého údělného knížete Oty. Aby si udržel knížecí místo, nechal vyrabovat všechny pražské kostely a všechno zlato a stříbro poslal Jindřichovi V. Zajal i svého bratra Otu Černého. Chtěl i skoncovat s rodem Vršovců, proto nechal všechny příslušníky, včetně dětí r. 1108 povraždit, jen pár členů uteklo do Polska nebo do Uher. Svatopluk vedl válku s uherským králem a při tažení si vypíchl oko. Zemi velmi poplenil. Při tažení do Polska ho neznámý atentátník probodl kopím (21. 9. 1109). Vladislav musel o svůj post nejprve těžce bojovat, ale úspěšně. Část šlechtické opozice v čele s jeho bratrem Soběslavem utekla do Polska, odkud se snažila o změnu poměrů v zemi. R. 1114 vystupoval Vladislav při slavnosti na císařském dvoře jako říšský arcičíšník. Na konci vlády měl spor se Soběslavem. Zemřel 12. 4. 1125. 
    Soběslav I. 
  • (1125 – 1140)
  • žByl to nejmladší syn Vratislava II. Zasáhl do vlastnických poměrů moravských Přemyslovců, to se nelíbilo Otu Černému, který si jel stěžovat římskému králi Lotharovi III., který se vydal s vojskem do Čech. Soběslav nepřijal Čechy dosud v léno. R.1126 překročily královy oddíly s obtížemi Krušné hory. České vojsko se s ním střetlo u Chlumce, kde překvapilo Lotharovo vojsko a zničilo jeho předvoj. V boji padl i Ota Černý. Zbytek Lotharovy armády se uchýlil na návrší a očekával útok, ten nepřišel. Soběslav pak s Lotharem jednal a propustil ho. Kníže se nakonec těšil králově přízni. Na památku vítězství v bitvě u Chlumce vznikla rotunda sv. Jiří na Řípu. R. 1130 odhalil Soběslav spiknutí českých pánů, které zlikvidoval. Přeměnil Pražský hrad v románský kamenný hrad. Dostal právo hlasovat při volbě římskoněmeckého panovníka. Stal se říšským arcičíšníkem. 
   Vladislav II. 
  • ž(1140 – 1172)
  • ž Byl synem Vladislava I. V letech 1142 – 43 potlačil domácí opozici. Moc si upevňoval pomocí církve, v obou biskupstvích u nás byli lidé, kteří mu pomáhali. Zasloužil se s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem o příchod cisterciáků a premonstrátů do Čech. Za jeho vlády tady od r. 1169 působili i maltézští rytíři. Zajistil si i přízeň výbojného římského císaře Friedricha I. Barbarossy (Rudovous). Byl s ním v těsném spojenectví. To mu přinášelo mnoho výhod. Za pomoc při císařově výpravě proti severoitalským městům mu císař udělil 11. 1. 1158 v Řezně královský titul. Dodnes se neví, jestli nebyl dědičný. Korunovace se konala až po bojích u Brescie a o Milán. Před Milánem předal císař 8. 9. 1158 Vladislavovi královskou korunu. Stal se druhým nejvýznamnějším mužem Římské říše. Mezi roky 1147 – 48 se zúčastnil 2. křížové výpravy, do Palestiny ale nedorazil. Dokončil přestavbu Pražského hradu, nechal postavit Juditin most. založil premonstrátský klášter na Strahově. R. 1172 se vzdal trůnu ve prospěch syna Bedřicha. Zemřel 18. 1. 1174 v zahraničí. 
    Bedřich, Soběslav II. 
  • ž(1172 – 1173, 1178 – 1189;1173 – 1178)
  • žKdyž Vladislav II. rezignoval, Barbarossa Bedřichovo nástupnictví neuznal a českým vládcem se měl stát Oldřich, ten se ho ale zřekl ve prospěch bratra Soběslava. Ten se zapsal jako selský král, protože se obklopoval lidmi nižšího postavení. Válčil s Rakouským vévodou o Vitorazsko, postavil se proti němu papež a Konrád Ota, brněnský a znojemský kníže. R. 1178 udělil Barbarossa Čechy v léno knížeti Bedřichovi. To si ale Bedřich musel vybojovat, podařilo se mu to díky české šlechtě, která se po Bedřichově vpádu přidala na jeho stranu. Pak vyhnal Soběslava, ale dostal se do sporu s Konrádem Otou, který se stal pražským biskupem, ale jen na chvíli. R. 1182 si oba pozval Barbarossa do Řezna, kde Bedřicha potvrdil českým knížetem a Konrád Ota dostal v léno Moravu. R. 1187 prohlásil císař pražského biskupa Jindřicha Břetislava říšským knížetem. 
    Konrád II. Ota, Václav
  • ž(1189 – 1191;1191 – 1192)
  • žKonrád Ota, nejdříve markrabě moravský, se stal českým knížetem na jaře roku 1189, po smrti Bedřicha. Tím se opět spojily Čechy a Morava. Markrabství moravské ale právně existovalo až do r. 1918. Konrád vydal Statuta Konrády Oty. Zaručovala šlechtě pokojné a dědičné  držení právem získaných statků. R. 1191 doprovázel nového císaře Jindřicha VI. do Říma a pak mu pomáhal při obléhání Neapole, kde podlehl na epidemii.  Václav se stal knížetem v říjnu 1191. Narodil se r. 1137 a zemřel po r. 1192. Vládl pouhé tři měsíce. Na počátku r. 1192 se zmocnil Pražského hradu Přemysl Otakar I., Václav ale sebral vojsko a pustil se do boje. Císař Jindřich VI. nakonec uznal Přemysla knížetem a Václav zemřel jako vězeň Albrechta Míšeňského. 
    Jindřich Břetislav, Vladislav Jindřich
  • ž(1193 – 1197;1197)
  • žJindřich byl pražským biskupem a knížetem se stal r. 1193. Upozornil totiž císaře Jindřicha VI. na připravované spiknutí proti němu a dosáhl svého cíle. Císař sesadil Přemysla Otakara I. z trůnu a udělil Čechy v léno Jindřichovi. Císař ale r. 1197 opět dosadil na trůn Přemysla a pokus o získání trůnu Jindřichovi nevyšel. Zemřel 15. 6. v Chebu.  Po smrti Jindřicha Břetislava chtěli mít šlechtici na Pražském hradě bratra Přemysla Vladislava Jindřicha. Ten si od pražského biskupa vyžádal slib věrnosti, tím odstranil jeho podřízenost Římské říši. Za šest měsíců se vzdal trůnu ve prospěch bratra Přemysla. 
    Přemysl Otakar I. 
  • ž(1192 – 1193, 1197 – 1230)
  • žByl udatný a obratný politik. Pokusil se o vrácení výhod Čech v Římské říši. Zapojil se do spiknutí proti císaři Jindřichovi VI., který spiknutí zhatil. Sesadil Přemysla z trůnu a dosadil na něj Jindřicha Břetislava, po jeho smrti se na trůn dostal Přemyslův bratr Vladislav Jindřich, který se po krátké době panování vzdal v bratrův prospěch. To odstartovalo vzestup českého státu a vymaňování se ze závislosti na římských panovnících. V říši probíhal dlouholetý spor o trůn, během něhož získal za podpory Filipa Švábského královskou korunu, tu si dal za pět let potvrdit i Filipovým soupeřem Otou IV. Přemysl se snažil pražské biskupství povýšit na arcibiskupství, to se mu ale nepovedlo. Proto papež Inocenc III. alespoň uznal jeho královský titul.  Tím pádem byl královský titul dědičný. To jen potvrdila r. 1212 listina známá jako Zlatá bula sicilská, kterou vydal císař Friedrich II. Vymezovala vztahy mezi českým vládcem a říší. Na základě nových výhod zrušil stařešinský řád a zavedl princip primogenitury (následníkem byl prvorozený syn). Sváděl i politickou bitvu s biskupem Ondřejem, Přemysl nakonec uznal církvi velké výhody, to z ní činilo plnoprávného pána. Ondřej se ale Přemysla bál, a tak se do Čech nevrátil. Český král pak vpadl do Rakous a tím určil směr budoucí expanze českého království, které se začalo formovat v evropskou velmoc. Zemřel 15. 12. 1230. 
    Zlatá bula sicilská - znění
  • žFridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme, chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království, avšak tak aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburku, tam tak přijíti jsou povinni. 
  • žKdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, činívali, avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven. 
  • K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. 
  • Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského: hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Werner z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.
    Václav I. 
  • ž(1230 – 1253)
  • žByl synem Přemysla Otakara I., narodil se r. 1205. Navázal na úspěchy  svého otce a země začala hospodářsky i kulturně dohánět vyspělejší oblasti jižní a západní Evropy. K zlepšení situace přispěla kolonizace (osídlení pustých regionů), lesy a močály se přeměnily v úrodná pole. Kolonizace trvala až do poloviny 14. st.  Zakládala se nová města, která se stala centry řemesel a obchodu. Na kolonizaci venkova se podíleli Češi a lidé z přelidněných německých měst. Rozvojem velkých měst se zase zabývali převážně Němci. Po r. 1230 získalo podhradí Pražského hradu městská práva a možnost obehnat se hradbami. Velký význam měla v té době Jihlava, těžilo se tam stříbro. Pronikla sem dvorsko – rytířská  kultura a gotický sloh. V něm byl vystavěn i klášter Na Františku, kde byla abatyší Anežka Přemyslovna, sestra Václava I. Ta byla roku 1989 svatořečena. Václav se snažil ve 40. letech zabezpečit Čechy před Mongoly a snažil se získat Rakousy a Štýrsko (babenberské dědictví). R. 1247 jmenoval syna Přemysla II. markrabětem moravským. Ten se společně s českou šlechtou proti němu spikl a po dvou letech opět získal svůj titul zpět. Při lovu přišel Václav o oko, proto má přízvisko Jednooký. Zemřel 23. 9. 1253. 
    Přemysl Otakar II. 
  • ž(1253 – 1278)
  • žNarosil se r. 1233 a byl synem Václava I. Vysloužil si přezdívku ,král železný a zlatý‘ – byl to neohrožený vojevůdce a jako jeden z mála vedl do boje těžkou jízdu s brněním a byl tak bohatý, že se o jeho pokladech povídalo i za hranicemi. Byl ovšem trochu menší. Ještě před nástupem na trůn splnil záměry svého otce. Rakouská šlechta si ho zvolila za svého vévodu, to potvrdil sňatkem s neatraktivní a o téměř  o třicet let starší Markétou Babenberskou. Během manželství uspěl ve válce o uherské dědictví. Manželé se ale r. 1260 rozvedli. Přemysl měl během něj poměr s Anežkou z Kuenringu, s kterou měl tři děti (levobočky). R. 1260 vyhrál také válku s Uhry vedenou o Štýrsko. Konečná bitva se konala u Kressenbrunnu. Jeho ženou se stala krásná Kunhuta, vnučka Uherského krále Bely IV. České království dosahovalo za vlády Přemysla až k Jadranu. Vznikl za jeho vlády zemský soud a upevňoval moc na úkor šlechty, zúčastnil se dvou křížových výprav do Pruska. Marně se snažil získat korunu krále Sv. říše římské. Bez jeho vědomí byl zvolen r. 1273 Rudolf Habsburský římským králem. Ten Přemysla přinutil, aby se vzdal rakouských a alpských zemí a Chebska. 26. 8. 1278 bojovali oba dva mužové v bitvě na Moravském poli, kde Přemysl zahynul. 
    Václav II. 
  • ž(1283 – 1305)
  • žKdyž jeho otec Přemysl zemřel, bylo mu teprve sedm let. Jeho poručníkem byl Ota V. Braniborský. Ten Václava věznil nejprve na Bezdězi, pak v Berlíně a Špandavě. Na naléhání české šlechty ho pak ve dvanácti letech propustil a Václav usedl na trůn. Nejdříve ho ovlivňoval jihočeský šlechtic Záviš z Falkenštejna, který si vzal za manželku Václavovu matku Kunhutu. Roku 1289 ho ale nechal král zatknout a 24. 8. 1290 popravit. Vojenskou expanzi obrátil na východ. R. 1297 se konala jeho velkolepá korunovace českým králem. R. 1300 se mu podařilo získat polskou korunu, po smrti manželky Guty Habsburské si vzal za manželku Elišku Rejčku, dceru předchozího polského krále. Za jeho vlády byla nalezena velká naleziště stříbra v okolí Kutné Hory, stal se tedy jedním z  nejbohatších panovníků Evropy. Uskutečnil proto r. 1300 mincovní reformu, začaly se razit pražské (české) groše. Vydal  i Hornický zákoník krále Václava II. R. 1304 se ubránil vpádu římskoněmeckého krále Albrechta I. Podporoval kulturu a snažil se i sám tvořit, neuměl ale psát. R. 1301 zajistil svému synovi uherskou korunu. Bál se hromobití a zemřel 21. 6. 1305 na tuberkulózu, je pochován na Zbraslavském klášteře, který založil. 
    Václav III.
  • ž(1305 – 1306)
  • žByl synem Václava II., který se narodil 6. 10. 1289. V říjnu 1035 se vzdal uherské koruny, kterou získal Karel Robert z Anjou. Nejdříve se věnoval bujarým hostinám, ponocování a intimním záležitostem. Po několika domluvách se naštěstí vzpamatoval a začal vládnout. V Polsku začalo povstání Vladislava Lokietka, který chtěl získal polskou korunu. Václav ihned svolal armádu a pohrozil některým českým šlechticům, že je v případě potřeby ochotný učinit rázné kroky.  V srpnu r. 1306 se armáda na chvíli uchýlila do Olomouce, kde se sbíraly ještě poslední zbytky armády. V Olomouci se Václav ubytoval v domě děkana olomouckého chrámu. Tam, když odpočíval, vtrhl 4. 8. 1306 muž, který krále smrtelně pobodal. Dodnes se neví, kdo to byl a jaký měl k tomuto činu motiv. Možná to byl Konrád z Botenštejna, kterého viděla stráž se zakrváceným nožem, okamžitě ho zabili. Václav III. neměl žádného mužského dědice, a tak slavná éra Přemyslovců skončila.  
    Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský 
  • ž(1306 - 1307;1307 – 1310)
  • žPo smrti Václava III. vymřel rod Přemyslovců jen ohledně mužů. Došlo k znejistění poměrů u nás a klesal význam Čech v evropské politice. Největší naději na získání koruny měli muži, kteří měli za manželky ženy z přemyslovského rodu nebo královské vdovy. Česká šlechta uznala nároky Jiřího Korutanského, který měl za ženu Annu Přemyslovnu, sestru Václava III. Proti tomu ale zakročili Habsburkové. Král Albrecht I. řekl, že je český trůn prázdný a udělil trůn synovi Rudolfu. Ten u nás uznání získal a oženil se s vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou. Rudolf se narodil r. 1281. Snažil se o zlepšení finanční situace země tak moc, že  kvůli své šetrnosti a žaludečním potížím dostal přezdívku král Kaše. Ale i tak se proti němu vytvořila šlechtická opozice. To se Rudolf rozhodl vojensky řešit. Před Horažďovicemi ale umřel na úplavici. Kolovaly fámy, ž byl otráven nebo nevydržel objetí své ženy. Ta se pak provdala za Jindřicha z Lipé. Za vlády Jindřicha Korutanského se dostala země na pokraj anarchie – bezvládí. Postrádal autoritu. Tak si za jeho zády zvolili šlechtici a duchovenstvo za krále Jana Lucemburského. Jindřich zemřel 4. 4. 1335.   
    Jan Lucemburský
  • (1310 – 1346)
  • žNarodil se 10. 8. 1296. Lucembursko bylo v té době hrabství, které se rozkládalo na hranicích Římské říše a Francie. Když nastupoval na trůn (1310), bylo mu pouze čtrnáct let. Byl zvolen z toho důvodu, že jeho otec byl římskoněmecký panovník Jindřich VII., který ale r. 1313 zemřel. Za Jindřichem přijeli čeští poslové, kteří mu navrhli, že se Jan může oženit s Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II. Té bylo zrovna osmnáct let. Tímto sňatkem by získal právo na trůn. Jindřich svolil a 1. 9. 1310 se Jan a Eliška vzali. Otec udělil Janovi Čechy v léno. Jan si musel ale trůn vydobýt. Toho se nechtěl vzdát dosud vládnoucí Jindřich Korutanský. S pomocí Eliščiných věrných se mu nakonec 3. 12. 1310 podařilo Prahu po tvrdém boji dobýt. Bohužel tři roky nato zemřel Janův otec, o kterém si šlechta a duchovenstvo myslelo, že pomůže vytáhnout Čechy z krize. Král se proto začal dostávat do konfliktů s českou šlechtou. R. 1318 nakonec šlechtě ustoupil (Domažlický mír) a zřekl se řešení záležitostí v zemi. Radši byl v Lucembursku nebo ve Francii. Českým zvykům nikdy neporozuměl. Udělal ze syna Karla markrabětem moravským a přenechal mu řešení českých záležitostí. Proto je nazýván král cizinec. Není to ale úplně pravda. Zvýšil mezinárodní význam státu a připojil k Čechám Horní Lužici (1319 – 29),  některá slezská vévodství a Chebsko (1322).  Účastnil se různých bojů a turnajů a byl znám svým rytířským chováním. Ke konci života ho omezovala nemoc očí. 6. 8. 1346 zahynul, už slepý, v bitvě u Crésy (Kresčaku), kde bojoval po boku Francie. Pronesl zde slavnou větu: ,,Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“
    Karel IV.
  • Tomuto panovníkovi je věnován samostatný článek.
    Václav IV. 
  • (1378 – 1419)
  • žVáclav se narodil 6. 2. 1361, byl to syn Karla IV. Jeho panování nepatří v českých dějinách zrovna k těm nejšťastnějším. Na začátku své vlády se musel potýkat s nárůstem morové epidemie v Čechách. Václav byl sice vzdělaný, ale panování ho moc nebavilo. Raději se věnoval lovu a radovánkám. Ještě k tomu se dostal do konfliktu s šlechtou a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Arcibiskup nakonec ze země utekl, ale se šlechtou byly vztahy pořád stejné. Velkým problémem bylo i papežské schizma, které začalo r. 1378. R. 1393 nechal král zajmout a mučit arcibiskupovy spolupracovníky. V té době zemřel i Jan z Pomuk (sv. Jan Nepomucký). R. 1394 byl panskou jednotou zajat a musel přetrpět nucený pobyt na nějakém místě. Jeho pozdější propuštění ale nic nevyřešilo, naopak. Situaci ještě zhoršily hádky mezi Lucemburky. Dále klesala autorita Čech v mezinárodní politice. Václav byl dokonce r. 1400 sesazen z trůnu říšského krále. R. 1402 byl z rozhodnutí Václavova bratra Zikmunda zajat a vězněn do podzimu 1403 ve Vídni. Mezitím vypukla v Čechách drobná válka. Začal podporovat Jana Husa a hnutí za nápravu církve. R. 1409 vydal Dekret kutnohorský. Napětí se ale stále stupňovalo a o Čechách se mluvilo jako o semeništi kacířství. R. 1412 se J. Hus s králem nepohodli. Václav s odpustky církve souhlasil a Jan je odsuzoval. Po popravě Husa a Jeronýma Pražského se napětí v zemi stupňovalo a vyvrcholilo 30. 7. 1419, kdy začala husitská revoluce. 16. 8. 1419 zemřel král na mrtvici. Jeho znakem byl ledňáček, točenice a lazebnice. Vznikla legenda o Václavovi a lazebnici Zuzaně. 
    Zikmund Lucemburský
  • ž(1419 – 1436 – 1437)
  • žZikmund se narodil 14. 2. 1368. Jeho otec Karel mu chtěl zajistit polskou korunu, to se ale nepovedlo. Nakonec se stal králem uherským a od r. 1411 byl i králem římskoněmeckým. V ohledu politiky a vládnutí byl mnohem lepší než jeho bratr. Husité ho neměli rádi a přičítali mu větší podíl na upálení Jana Husa, než měl. Je to ale člověk, který požádal papeže o kostnický koncil. Zikmund chtěl získat českou korunu, a tak vytáhl s křižáckou výpravou  r. 1420 na Prahu ( 14. 7. 1420 - bitva na Vítkově) proti husitům. Křižáci byli nakonec poraženi a husité zabránili blokádě Prahy. 28. 7. se nechal Zikmund ve Svatovítské katedrále korunovat českým králem, ale korunovace byla husitským sněmem v Čáslavi prohlášena za neplatnou. Husité se snažili na trůn dostat polské Jagellonce, ale nezdařilo se to. R. 1429 navázali kontakt se Zikmundem, kterého hodlali přijmout za krále jen tehdy, pokud by uznal jejich program.´To Zikmund odmítl. 30. 5. 1434 byli husité poraženi v bitvě u Lipan. Basilejský koncil a Zikmund (liška ryšavá) r. 1436 uznali kompaktáta, která husitům povolovala jejich vyznání v Čechách a na Moravě. R. 1433 byl korunován římským císařem a r. 1436 českým králem. Mezi ním a husity to ale lehce skřípalo a poté, co nechal 9. 9. 1437 popravit Jana Roháče z Dubé, se začalo napětí opět stupňovat. 9. 12. 1437 zemřel na rakovinu, při cestě do Uher, ve Znojmě. 
    Albrecht Rakouský
  • ž(1437 – 1439)
  • žPo smrti Zikmunda se církevní a političtí činitelé nemohli dohodnout na novém králi. Katolíci a umírnění husité nakonec vyhověli Zikmundově závěti a zvolili novým králem rakouského vévodu Albrechta Habsburského, stalo se tak v prosinci 1437. Albrecht se narodil 10. 8. 1397. Brzy po zvolení byl korunován a zlomil odpor radikálních husitů, kteří upřednostňovali polského prince Kazimíra. Nový král byl dále králem římskoněmeckým a uherským. Albrechtovi se přezdívalo kladivo na kacíře. Dodržel ale kompaktáta a stal se oblíbenějším, to díky své oblibě turnajů a rytířskému chování. Zemřel nečekaně při návratu z tažení proti Turkům, osudnou nemocí se mu stala úplavice. 
    Ladislav Pohrobek
  • ž(1453 – 1457)
  • žPo smrti Albrechta Habsburského byly najednou volné čtyři trůny – římskoněmecký, rakouský, uherský a český. Římský trůn nakonec získal Friedrich III. Ladislav Pohrobek byl ještě nezletilý, a tak se nemohl stát králem. Místo něj si v červnu 1440 zvolili čeští pánové za krále bavorského vévodu Albrechta. Ten korunu odmítl, Čechy pokládala Evropa za kacířské. Bezvládí skončilo r. 1453, kdy se Ladislav stal českým králem. Od r. 1444 byl  i uherským králem.  Narodil se 22. 2. 1440, po smrti svého otce Albrechta, proto přízvisko Pohrobek. Ze začátku to neměl zrovna lehké. O stát se zvykly starat tři nejvyšší stavy – panstvo, nižší šlechta a královská města. Jejich představitelem byl umírněný husita Jiří z Poděbrad, který byl od r. 1452 správcem Českého království. Ladislav byl katolík, takže mu nebyl zrovna nakloněný, ale nechal  ho ve funkci správce. Došlo za jeho vlády ke zklidnění situace a díky dobré úrodě se snížily i ceny, odtud přísloví: Za krále Holce (bezvousého) byla v Čechách za groš ovce. Od husitského obyvatelstva ale musel snášet kritiku svého chování. Měl se oženit s Magdalenou, dcerou francouzského krále Karla VII., ale 23. 11. 1457 zemřel na leukémii. Lidé byli z jeho ztráty smutní. 
    Jiří z Poděbrad
  • ž(1458 – 1471)
  • žNarodil se někdy v dubnu 1420. Od r. 1452 byl správcem Českého království. 2. 3. 1458 se mu dostalo neobvyklé pocty, stal se českým králem. Bylo to opravdu zvláštní gesto. V té době mohl být panovníkem pouze člen královské dynastie , dalšími lidmi, kteří mohli být králi byli hrabata, knížata a vévodové. Jiří byl sice šlechtic, ale jen pán. K získání koruny mu pomohlo i to, že se jeho uherským králem stal Matyáš Korvín, ten si r. 1461 vzal za ženu Jiřího dceru Kateřinu (1449 – 64). Korvín byl ale oblíbenější, byl to totiž katolík, zato Jiří byl umírněný husita. Byl tedy Evropou pokládán za kacíře. K jeho zvolení dopomohlo právě i jeho vyznání. Lidé si mysleli, že když bude husitský král, situace v zemi se zlepší. V Lužici, Slezsku a na Moravě nebylo jeho odpůrců málo. Autoritu si musel vydobýt silou. Snášel odtud ale kritiku na jeho údajný nemanželský původ. Snažil se být dobrým králem a díky dodržování kompaktát se česká situace lepšila. To by ale nesměl r. 1462 papež Pius II. kompaktáta zrušit. Katolíci zacítili šanci a snažili se nastolit svou vládu. Jiří chtěl tedy založit spolek křesťanských panovníků jako ochranu před Turky a válkami. Nebral ale na vědomí papeže, takže to neprošlo. Další papež Pavel II. ho de facto sesadil z trůnu a vyhlásil proti němu křížové tažení. Začala tedy válka. R. 1467 potlačil Jiří odbojnou katolickou šlechtu, přerostlo to tedy do mezinárodního významu. Proti Jiřímu bojoval Korvín, až do r. 1469 byla jeho armáda úspěšná, ale pak byla v únoru u Vilémova v Železných horách obklíčena. Jiří Korvína za slib ukončení nepřátelství propustil. Pak ale zvolili katolíci a sousedé Čech Korvína za českého krále a r. 1470 začaly boje na Moravě. Když se začala válka vyvíjet v Jiřího prospěch, zemřel 22. 3. 1471 asi na nádor jater. 
    Matyáš Korvín
  • ž(1469 – 1490)
  • žBojoval proti Jiřímu z Poděbrad, ujal se křížové výpravy vedené proti Jiřímu. Byl to syn Jánose Hunyadyho, sedmihradský šlechtic, vojevůdce a uherský gubernátor. Narodil se 23. 2. 1440/3. Za českého krále byl zvolen 3. 5. 1469 a to katolickou opozicí v Čechách sousedy koruny (Lužice, Slezsko, Morava). Králem byl uznáván i po smrti Jiřího z Poděbrad. Byl vzdělaný, uměl latinsky, německy, česky a chorvatsky. Ve své době byl jeden z nejmocnějších panovníků střední Evropy. Zemřel 6. 4. 1490 ve Vídni. Podle některých údajů byl možná nemanželským synem Zikmunda Lucemburského. 
    Vladislav II. Jagellonský
  • ž(1471 – 1516)
  • žNarodil se 1. 3. 1456 v Krakově, byl synem polského krále Kazimíra IV. V souladu se závětí a dohodami (1469) měl být zvolen králem  právě Vladislav. Vladislav byl klidný a tichý člověk. Hned na začátku vlády se musel potýkat se složitou situací v zemi. Od r. 1474 válčil s Matyášem Korvínem o český trůn. Válka trvala až do r. 1479, kdy byl uzavřen v Olomouci mír. Matyáš měl v moci Moravu, Lužici a Slezsko, Vladislav měl Čechy. Oba tedy mohli používat titul český král. R. 1485 přispěl k náboženskému míru v koruně. Když Korvín r. 1490 bez následníka zemřel, byl Vladislav uherským králem a sjednotil země Koruny české. Přesídlil také do Budína (Uhry). Do Čech přijel pak jen třikrát.  Byl to člověk, který podléhal v rozhodování jiným lidem. Po jeho zvolení uherským králem začal narůstat vliv vysoké šlechty. Jeho velkou starostí ale byla prázdná královská kasa a ohromné dluhy. I přesto nechal vystavět velkolepé gotické stavby jako Vladislavský sál a královskou modlitebnu v katedrále sv. Víta. R. 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské – zvýhodnění šlechty na úkor královských měst a odepření jejich práva rozhodovat na zemských sněmech. To vyvolalo velké spory. Když byl mladý, rád se věnoval radovánkám. Postrádal autoritu, takže mu říkali král bene (dobře). Měl se dvakrát oženit, ale tyto sňatky se nakonec nekonaly. Měl celkově tři ženy. Po třetí z nich, Anně z Foix, dlouho truchlil. R. 1515 uzavřel nástupnické dohody s Habsburky a 13. 3. 1516 zemřel. 
    Ludvík Jagellonský
  • ž(1516 – 1526)
  • žJeho otcem byl Vladislav Jagellonský. Narodil se 1. 7. 1506 v Budínu. Zdědil po otci České království a Uhersko. Jeho matka Anna při porodu zemřela a Ludvík málem také. Lékaři ho obkládali vnitřnostmi z právě zabitých  prasat. Ve třech letech ho nechal Vladislav korunovat českým králem, v té době měl plané neštovice. Při korunovaci se prý rozbrečel, takže to nebyla zrovna dobrá reklama. Podle jednoho kronikáře bylo hodně věcí v jeho životě předčasných – dřív mu rostly vousy, dřív se mu objevily šediny a dříve také dospěl. R. 1571 uzavřel Svatováclavskou smlouvu, která vyřešila problémy mezi šlechtou a královskými městy. Šlechta měla výhody v hospodářství a města v politice.  V Čechách se poprvé ukázal až r. 1522. Přijel i se svou ženou Marií Habsburskou. Bylo to docela spokojené manželství. R. 1526 se ale začala na obzoru rýsovat hrozba další turecké invaze. Ludvík tedy vyrazil v čele malého vojska proti silnějším Turkům. Neposlechl ale své rádce a u Moháče na Turky zaútočil. Ludvíkovo vojsko bylo rozdrceno a zemřel i král sám, při útěku se i s koněm utopil. Tělo bylo nalezeno až po několika měsících. Tím Jagellonci vymřeli a vlády u nás a v Uhrách se ujali Habsburkové. 
 

 

Kontakt

www.ucenimuceni-cz.webnode.cz Doktor.amater@seznam.cz

Vyhledávání

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode