Karel IV. Lucemburský
KAREL IV. LUCEMBURSKÝ
Mládí
- Karel IV. se narodil 14. 5. 1316 v Praze Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně. Jeho původní jméno bylo Václav. Narodil se někdy ráno v domě U Štupartů. 30. 6. 1316 byl pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. Tomu přihlížel arcibiskup Balduin Lucemburský. V zimě byl téhož roku ukryt na Křivoklátu, protože v zemi hrozila občanská válka. Jeho otec totiž zatknul mocného českého šlechtice Jindřicha z Lipé. Petr z Aspeltu to ale nějak urovnal a Jindřich byl propuštěn. Pak byl Karel se svou matkou a Vilémem Zajícem z Valdeku na hradě Lokti. Ještě když byl Karel IV. malý, musela jeho matka odjet do Mělníka a budoucí král byl vězněn na Lokti, aby ho česká šlechta nedosadila na trůn místo jeho otce. Potom, co Vilém Zajíc zemřel, se konečně dostal z hradního vězení.
- Karlovi rodiče se často hádali, a tak ho Jan po jedné z hádek odvezl na hrad Křivoklát, kde zůstal do jara 1323. Tady viděl naposledy svou maminku, která r. 1333 zemřela ve věku třiceti osmi let na tuberkulózu. Otec ho v jeho sedmi letech odvezl na výchovu k francouzskému královskému dvoru. Tam byl r. 1323 biřmován a přijal jméno Karel, nejspíš od svého kmotra, francouzského krále Karla IV. Sličného. Toho samého roku se oženil s Blankou z Valois. S tou byl ženatý do r. 1348, kdy zemřela ve třiceti dvou letech na nemoc. Karel se ve Francii naučil německy, francouzsky, italsky a latinsky. Česky se naučil až po příchodu do Čech r. 1333. Byl jedním z nejvzdělanějších středověkých panovníků.
- Karlovým učitelem byl Pierre de Rosieres, který se později stal papežem Klementem VI. Jeho otec ho r. 1330 poslal do Lucemburska, kde zůstal do r. 1331. Pak ho Jan poslal do severní Itálie, kde se snažil udržet lucemburské hrabství. To se mu nedařilo, a tak tam poslal Karla. V Itálii se ho pokusili nepřátelé při velikonoční snídani otrávit, Karel musel naštěstí odejít, většina jeho družiny ale zemřela. 25. 11. 1332 svedl svou první velkou bitvu u hradu San Felice, ve které zvítězil. Ten samý den byl pasován na rytíře. Bohužel ani princ nedokázal hrabství udržet. Otec ho pak na jaře 1333 poslal do Merána, tady měl Karel dojednat věno dcery Jindřicha Korutanského, která si měla vzít princova bratra Jana Jindřicha. Tam se setkal s českými šlechtici. Šlechta byla nespokojená s počínáním Jana Lucemburského, takže prince přemluvili, aby se vrátil do vlasti.
- Tam se skutečně v říjnu 1333 vrátil. Těšil se, že zde potká svou matku. Ta ale byla tři roky po smrti, Karel se hned rozjel do Zbraslavského kláštera, kde byla pochována, aby uctil její památku. Ve svém životopise Vita Caroli uvedl:,,A tak přišedše do Čech jsme nenalezli ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, ani nikoho známého … Království toto jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu, který by nebyl zastaven se všemi příslušnými statky královskými … Zapomněl i češtinu, proto se ji musel naučit. Pražský hrad byl ve špatném stavu, takže bydlel v měšťanském domě. Hned se ale pustil do díla. Využil své obliby a půjčil si peníze na vykoupení zastavených hradů. Začal na Pražském hradě stavět nový královský palác a staral se o potírání zločinu v Čechách. Jan Lucemburský se začal Karlovy obliby bát a strachoval se o svůj trůn. Proto jmenoval syna r. 1334 moravským markrabětem, aby omezil jeho pravomoci.
- V té době sepsal Karel korunovační řád českých králů. Brzy se zapojil i do zahraniční politiky. To se nelíbilo Janovi a vyhnal Karla do Tyrolska a jeho manželku z Prahy. V Tyrolsku se Karel snažil uhájit dědictví svého bratra Jana Jindřicha. R. 1337 se snažil dát vztahy se svým otcem do pořádku a zúčastnil se s ním neúspěšné křížové výpravy do Litvy. Když se král vytratil z Čech, vrátil se princ na Moravu, aby zde zařídil nějaké záležitosti. Pak se začal seznamovat s evropskými panovníky a setkal se i s papežem. V letech 1340 – 41 pomáhal bratrovi v Tyrolsku a snažil se neúspěšně obnovit italské hrabství. Pak se vrátil do Čech. Jan Lucemburský byl už slepý a sepsal svou závěť. Karel měl dostat Čechy, Slezsko a Lužici, Jan Jindřich Moravu a Karlův nevlastní bratr Václav Lucembursko.
- 11. 6. 1341 prohlásil na zemském sněmu Jan Karla svým nástupcem. Od této chvíle se stal princ otcovým spoluvládcem a jejich vztahy se zlepšily. R. 1344 se Karel vydal do Avignonu, kde sídlil papež Klement VI., ten povýšil české biskupství na arcibiskupství. Papež mu také přislíbil univerzitu. Prvním pražským arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic a začala se stavět katedrála sv. Víta. Na jejím vzniku a i na vzniku mnoha jiných staveb se podíleli architekti Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Rostoucí moc Lucemburků se nelíbila některým zemím, a tak byl r. 1342 vyhnán J. J. z Tyrolska. R. 1344/45 se vydal Karel a Jan na další křížovou výpravu do Litvy. Museli ale rychle zpátky. Římský císař Ludvík IV. Bavor vytvořil velkou protičeskou koalici. V ní bylo Polsko, Uhry, Rakousy, Míšeň a Durynsko. V březnu 1345 se polský král Kazimír III. pokusil Karla při návratu z křížové výpravy zajmout. Karel ale ze zajetí unikl a vrátil se domů. Jan hned vytáhl s vojskem do Polska a přinutil Kazimíra k uzavření příměří. Karel mezitím rozbil koalici.
Římský král a císař a český král
- 11. 7. 1346 byl Karel zvolen hlasy pěti kurfiřtů římským vzdorokrálem. Tomu dopomohla papežova klatba na dosavadního římského císaře. 26. 11. 1346 byl v Bonnu korunován. Ludvík se ale nevzdával a schylovalo se k válce. Tu ale přerušil začátek stoleté války a 26. 8. 1346 se konala bitva u Kresčaku. Tady bojovali Karel i Jan. Po ujištění, že je Karel živý, vtrhl Jan do boje a zemřel. Karel se tedy stal českým králem a nechal k této příležitosti zhotovit monumentální svatováclavské korunovační klenoty. Korunovace se konala 2. 9. 1347 v katedrále sv. Víta. Za rok zemřela jeho manželka Blanka (Markéta), s kterou měl dcery Markétu (1335 – 1349) a Kateřinu (1342 – 1395). Koncem r. 1346 nechal svého otce pohřbít v Lucembursku. Po korunovaci se musel věnovat záležitostem v říši, protože měl Ludvík Bavor, i když svržený, velkou podporu. Poté, co byl v Bonnu korunován (26. 11. 1346), se musel do Čech vrátit v přestrojení za panoše.
- Na jaře 1347 vytáhl Karel s armádou do Tyrolska, tady chtěl porazit Markétu Korutanskou, která byla spojencem Ludvíka Bavora. Tažení skončilo neúspěšně, protože Tyrolsko obsadil syn Ludvíka. Další boj odložil, kvůli jeho chystané korunovaci českým králem. Po korunovaci vytáhl s vojskem proti Bavorsku, 11. 10. 1347 se dozvěděl, že Ludvík zemřel při lovu na medvědy. V odporu dále pokračoval syn Ludvíka Ludvík. Karel tedy povolal podvodníka, který tvrdil, že má Karel právo na Braniborsko. Ludvík svých plánů nechal. Odpůrce dokonce zajistil jako vzdorokrále Karla Eduarda III., ten se ale r. 1348 této myšlenky vzdal. Od r. 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský král. Po další korunovaci nechal udělat z Prahy sídlo Svaté říše římské. Karel se hlásil k přemyslovským tradicím a ctil sv. Václava. Pražský hrad nechal nazývat Hradem sv. Václava. Tím uklidnil dlouholeté sporu šlechty a krále. Král snil o tom, že se Čechy stanou nezávislé na říši a říše závislá na nich
- 7. 4. 1348 vydal třináct listin, které vymezovaly postavení Čech k říši, jedenáct z nich potvrzovalo starší privilegia českých panovníků a dvě byly něco jako ústavní zákon, díky němu vzniklo soustátí Země koruny české. 26. 1. 1347 založil Klement VI. Karlovu univerzitu. 7. 4. 1348 udělil Karel univerzitě imunitu před zásahy světské moci. Byla to první středoevropská univerzita. 8. 3. 1348 vydal zakládací listinu Nového Města pražského, čímž Prahu ještě více rozšířil. Vyrostla zde tři tržiště: Senný trh (Senovážné nám.), Koňský trh (Václavské nám.) a Dobytčí trh (Karlovo nám.). V té době vznikly i Hradčany. 10. 6. 1348 dal král vystavit hrad Karlštejn nedaleko Prahy. Zde byly v kapli sv. Kříže uloženy říšské i české korunovační klenoty. Ty střežilo 130, na zdi vymalovaných, světců od mistra Theodorika. Byla vystavena i Hladová zeď. Na dvoře panovníka byli prý chováni lvi a krajty.
- Udělil také, jako římský král, Habsburkům rakouské země v léno. S Polskem, Uhrami a Habsburky měl do konce vlády dobré vztahy. Tehdy se Evropou prohnala morová epidemie, která ale v Čechách neměla na svědomí tolik obětí. Tím se pozvedl jejich význam. Čechy se sice staly významným politickým a kulturním centrem, ale s hospodářstvím to bylo slabší. Hlavní obchodní cesty vedly totiž jižně a severně od Prahy. R. 1349 se oženil s Annou Falckou (1329 – 53), dcerou Rudolfa II. Falckého. Připojil k Čechám Horní Falc. R. 1349 svěřil Janu Jindřichovi Moravu. Karel IV. byl náruživým rytířem. Měl k tomu dobré předpoklady, na svou dobu byl neobvykle vysoký a robustní. Měřil 173 cm. Papež se o jeho činech dozvěděl a poslal mu dopis, ve kterém ho pokáral za jeho chování. Král toho ale nedbal a jezdil na turnaje dál.
- Na jednom z nich si zlomil dolní čelist a krční páteř, byl na chvíli ochrnutý a dlouhou dobu strávil na lůžku. Naštěstí se uzdravil, ale až do konce života měl špatné držení těla, omezenou pohyblivost a mírně vybočenou hlavu. V době své nemoci napsal svůj životopis Vita Caroli. R. 1352 se vydal proti zločincům do jižních Čech, kde potrestal i Rožmberky. Od r. 1353 začal král kupovat města a hrady na území říše, ty pak patřily Čechám. Ten samý rok mu zemřela žena Anna, s kterou měl syna Václava (1350 – 51). R.1353 se stal lucemburským hrabětem jeho bratr Václav. Oženil se s Annou Svídnickou, tím připojil Svídnicko a Javorsko. 5. 4. 1355 se mu dostalo obrovské pocty, jako první český panovník byl korunován římským císařem. 6. 1. 1355 byl korunován i lombardským králem a 4. 6. 1365 arelatským. Tím pádem byl panovníkem všech království Svaté říše římské a nejmocnější člověk v Evropě. Později udělal i z Lucemburska léno koruny a povýšil ho na vévodství.
Kostlivci ve skříni
- Po korunovaci cestoval přes město Pisu, kde v noci vypukl požár a začalo povstání, které Karel krvavě potlačil. Tam, kde je pochován sv. Václav, nechal zbudovat nádhernou a honosnou Svatováclavskou kapli. 9. 7. 1357 v 5. 31 hodin byla zahájena stavba Kamenného (Karlova mostu). Z celé země se dovážela do Prahy vajíčka na zpevnění mostu. Most byl postaven místo Juditina mostu zničeného povodní. Neúspěšně se pokusil o odstranění papežského schizmatu (rozkol, rozštěpení). Vydal i zákoník Maiestas Carolina. Zákoník měl posílit postavení panovníka, ten ale na Svatováclavském sněmu šlechticů neprošel. R. 1364 uzavřel smlouvu s Habsburky o vzájemném nástupnictví. K Židům se Karel IV. nechoval zrovna nejlépe. Nejdříve nechal zabrat majetek některých Židů, a poté prominul vraždu 560 členů tohoto náboženství. To vše se odehrálo na začátku jeho vlády.
Smrt
- R. 1362 zemřela panovníkovi jeho manželka Anna Svídnická (1339 – 62), s kterou měl dceru Alžbětu (1358 – 73) a syna Václava (IV.) – (1361 – 1419). 11. 7. 1362 se narodil oběma manželům ještě jeden syn. Ten ale ten samý den zemřel a Anna s ním. Za rok si vzal za ženy Alžbětu (Elišku) Pomořanskou, která prý vlastní silou lámala podkovy. Měl i několik milenek a levobočků. Za svůj život stihl ještě na Šumavě postavit hrad Kašperk (1356), v letech 1368 – 70 připojit k Čechám Dolní Lužici a r. 1373 vytvořit unii s Braniborskem.. Stanovil také, že ke zvolení římského panovníka stačí čtyři hlasy kurfiřtů. 11. 11. 1377 se společně s Václavem vydal na francouzský královský dvůr, kde zůstal do ledna 1378. Cestou tam ho začala více trápit dna. R. 1378 si pádem ze schodů způsobil zlomeninu krčku stehenního kloubu. Do toho ještě přichytil zápal plic a 29. 11. 1378 na Pražském hradě zemřel.
Odkaz pro budoucí generace
- Po sobě zanechal Alžbětu, která ho jako jediná z manželek přežila (1347 – 93), s ní měl spoustu dětí: Annu (1366 – 94), Zikmunda (1368 – 1437), Jana Zhořeleckého (1370 – 96), Karla (1372 – 73), Markétu (1373 – 1410) a Jindřicha (1377 – 78).
- Země pod jeho vládou přímo vzkvétala. Šířila se řemesla a obchod a koruna bohatla. Nemyslel pouze na sebe a nebyl sobecký, jako velká část jiných panovníků. Snažil se, aby se jeho lid měl dobře a udělal pro něj první poslední. Dovedl naši zemi k absolutnímu vrcholu, který se pak už nikdy neopakoval. Smutek jeho poddaných trval dlouhé dny a konal se i velkolepý pohřeb. V pohřební řeči byl poprvé a zaslouženě nazván Otcem vlasti. Dnes je pohřben v hrobce českých králů v katedrále sv. Víta.